Historie

Založení Požárního sboru v Pískově roku 1882

Požáry a voda byly největší nepřátelé našich předků, neboť ohrožovaly jejich příbytky a úrodu. Požární organizace nebyla, ani žádné protipožární opatření neexistovalo. Stavení byla většinou dřevěná (sruby) uvnitř vymazané blátem, pokryta doškovou střechou, později šindelem, byla dobrým soustem pro vypuknutí požáru. Při požárech se zvonilo na poplach, dále při velké vodě a když hrozilo jiné nebezpečí, zejména příchod cizích armád.

Roku 1882 založil Jan Hrbek, učitel v Pískově s Antonínem Plhákem z Troubelic Sbor dobrovolných hasičů (Troubelicko-Pískovský), ve kterém bylo z Pískova 35 členů. Tento sbor měl k používání stříkačku na ruční čerpání. Po osamostatnění obou sborů roku 1889 v prosinci, odkoupil pskovský sbor tuto stříkačku pro obec Pískov. Roku 1924 ji sbor nechal opravit. Prvním velitelem SDH v Pískově byl Karel Kopeček č.30.

Do roku 1889 česká ústřední jednota hasičská markrabství moravského sdružovalo 36 žup. Roku 1887 ustavily sbory hejtmanství prostějovské a litovelské jednu společnou župu, která ale pro svou velkou rozsáhlost vůbec nevyhovovala. Na sjezdu v Čechách u Prostějova roku 1891 bylo navržení utvoření samostatných žup pro jednotlivá hejtmanství. Sbory, které z této župy vystoupily, utvořili XXII.župu okresů Litovel a Uničov, XXV.župu okresu Konice. Okres Litovel měl rozlohu 203 km, 51 obcí. Okres Uničov měl rozlohu 253 km, 37 obcí. Až do roku 1897 bylo v XXIII.župě litovelsko-uničovské 24 sborů a v roce 1898 již 32 sborů. První sjezd českého hasičstva v Brně byl v roce 1874 za účasti 15-ti českých sborů. Titus Krška z Třebíče byl zakladatelem hasičstva na Moravě. Již v roce 1862 založil tělocvičnou jednotu Sokol, jež převzala povinnost svou pomoví přispívat k hašení požárů. V roce 1871 založil SDH ve Velkém Meziříčí, takže tento rok lze považovat jako počátek hasičstva na Moravě.

Stanovy SDH Pískov

Svatý Florián, jehož jméno je z latinského "florianus" a v překladu znamená "kvetoucí, rozkošný", patří mezi nejpopulárnější české světce. Svatý Florián se narodil přibližně v polovině 3. století našeho letopočtu někde na území dnešního Rakouska. Nejdříve působil jako plukovník římského vojska v Cetii (dnešní rakouská obec Zeiselmauer), poté jako správce provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum, které stálo poblíž dnešního města Enns. Za vlády císaře Diokleciána a jeho spoluvladaře Maxmiliána jako horlivý křesťan tajně napomáhal pronásledovaným křesťanů. V roce 304 našeho letopočtu byla odhalena jeho křesťanská víra a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Vyšetřoval ho soudce Aquilinus, který ho podle legendy dal třikrát zbít provazy a meči, ale Florián se odmítl vzdát křesťanské víry.
Florián

Svatý Florián byl v roce 304 n.l. s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže. Byl pohřben paní Valerií v Linci, avšak později byly jeho ostatky převezeny na místo, kde nad jeho hrobem byl v 6.st. postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Jeho ostatky zde ale nezůstali nadlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen= duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177-1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181-1185), aby jim vydal ostatky sv. Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovi ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska.
Florián Krakov

Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy na i na hořící chrám. Jeho památka je oslavována a stal se patronem všech hasičů, kominíků a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný náměť pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátku bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se usedlosti nestalo neštěstí.

Floriánovo "hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské loby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho "hasičství" jsou výsledkem pozdních legend.